[View with PicLens]

Návrh se umístil na 2. místě.

Téma tedy zní: objekt umění.
Řekne li se objekt, jako první se mi vybaví: Objekt je trojrozměrný, obejdu si jej, objekt má třetí rozměr. Objekt je celistvý, tvořící často jeden celek. V převážné míře je to reálný svět. Ve kterém platí fyzikální zákony (ale výjimky potvrzují pravidlo). Proto je nutné tento pojem více specifikovat.
Samozřejmě je tu historie, která vždy pečlivě rozlišovala pojmy socha a objekt. Co byl na světě člověk, byla tu i socha. Vždy tu byla potřeba vytvářet plastické „modely“ skutečnosti. Podoba reálného světa přenesená do různých hliněných, kostěných či kamenných sošek lidských figur, zvířat či božstev. Jejich význam byl duchovní, mytologický, pro potěšení… Můžeme hledat různé důvody proč zrovna tyto náměty. Myslím, že se pohybujeme na základech lidské pudovosti. Stejně jako dnešní lidé, snad účastníci kurzu arteterapie plnící zadání lektora. Intuitivně za pomoci hlíny vytváří v převážné míře reálné obrazy světa kolem sebe.

Stejně tak objekt doprovází lidskou existenci od počátků. V pradávné histori bych objektem nazývala předměty skloužící k rituálním potřebě. Pro mnohé nezúčastné a neobeznámené mohou proto působit jako podivné předměty, směsice různých materiálů, asambláže kůží, travin, tkanin …

Ale chci se vrátit k onomu slovu objekt. V češtině se lehce přidáním koncovky dostaneme k slovu objektivní, objektivita. Řekneme li o někom, že je objektivní, jde o člověka přímého, jasně uvažujícího, správně hodnotícího situaci, věc a podobně. Pokud se tedy od slova objektivní opět vrátím k objektu v umění mohu tedy říci, že jde o cosi daného, o čem nemusíme polemizovat, možná tak v rámci oné objektivity. Nemusíme předpokládat skrytou hru. Objekt chce být tím, čím je. Je to daný materiál (Toto bude ovšem platit především v umění směřující abstrakci – pro mne také velmi blízkému minimalistickému objektu.). Má vzbuzovat emoce případně interakci. Pokud se objekt nachází v místě, pro které byl vytvořen, hovořila bych o instalaci. Tam funguje.

Socha i objekt jsou předměty vytvořené lidskou rukou. Motivy mohou být různé. Možná to bude troufalé tvrzení, když vyslovím názor, že socha „zobrazuje“ již daný předmět. Pokud mluvíme o realistickém zobrazení, tato myšlenka je platná. Socha Michelangelova Pieta, Myslbekovův Svatý Václav, pomeranč Wichterlové, Úskost ???? atd. zobrazují reálné či smyšlené osoby, věci, činnosti na základě reálného podmětu, zážitku ze světa. Je to dokument s novým uměleckým obsahem.
Přesto je mi jasné, že se při těchto tvrzeních pohybuji na velmi tenkém ledě. Mohlo by se namítnout, že u abstraktních soch tento fakt neplatí. Jistě. Přesto i ony chtějí zobrazit specifickou řečí něco již platného. Často pak svým názvem diváka – pozorovatele navádějí správným směrem.

Oblíbenost objektů v Evropě jistě souvisí s technickými možnostmi, pokrokem, dosupností cestování, objevování nových národů. Hladem po neobvyklých předmětech, kterými byli např. v 16. století objekty různých rituálních potřeb dovezené cestovateli. V druhé polovině devatenáctého a přelomu dvacátého století to bylo objevování kultury Japonska, které se promítalo do celé řady evropských děl. Možná i to byla cesta k obrovské „kariéře“ umění objektu. Touha po něčem jiném. Novém co ukáže jinou pravdivou tvář? A bude stát v opozici proti klasické soše Laokoona se syny. Nadechnout se a nebát se.

Přijímání abstrakce uvolnila dříve velmi sevřené kleště zobrazujícího umění. Umělec se ve 20. století nebojí používat předměty běžné potřeby jako artefaktu. Pouhý předmět se stává objektem. Tím pádem tu máme jiný význam. Ve dvacátých letech v českém prostředí to jsou osoby kolem Devětsilu (Bazar moderního umění 1923). Dále je to surrealismus 30. let. Předmět je užit jinak. Je použit jako materiál. Jsou tu readymady Salvadora Dalího. Padesátá léta rozvíjejí kynetické objekty (László-Moholy-Nagy, Jean Tinguely, Alexander Calder). A nyní se ony nůžky fantazie a popisnosti rozevírají do obrovské šíře. Umělci nového realismu šedesátých let inspirující se z dada a readymadů Marchela Duchampa, Kurta Schwitterse (Arman, Niki de Saint Phalle, Joseph Cornell). Vnímáme objekty vycházející z přírodních materiálů, různé kombinace, neobvyklá použití. Pozorujeme užití současných nejmodernějších materiálů. Objekt svítí, pohybuje se, používá zbytky jiného umění, vytváří pomatené předměty zdánlivě k praktickému denímu použití ( Louise Nevelsonová, Lee Bontecou, Stankiewicz …). A potom tu máme onen minimalistitcký objekt. Použití přímého materiálu z továrny, který nebyl původně zamýšlen jako umělecký materiál a kterého se nemusí doktnout lidská ruka. (Donald Judd, Robert Morris, Dan Flavin, Carel André, Richard Serra …).
Pokud bych měla vyjmenovat pár jměn z českého prostředí v šedesátých letech, byly by to objektové básně Jiřího Koláře. Doba u nás byla sice taková, že oficální umění nepřálo experimentům, za to popouštělo uzdu fantazie vynalázavým umělcům, kteří se vyjadřovali pomoci dostupných, mnohdy již bezcenných, materiálů (Libor Fára, Eva Kmentová, Vladimír Preclík, Milan Knížák). Je jasné, že objekty vznikají i v současnosti ( Petr Nikl, František Skála, Jiří Kovanda, Krištof Kintera, Jiří Černický, Kamera Skura, Jiří Skála ….). Stačí se jen dívat kolem sebe.

leden 2012

[View with PicLens]

Projekt : KAPLE – Objekty do krajiny

Kaple I je první realizovaná socha z předpokládaného záměru tří krajinných objektů (Kaple I, II, III) navazujících na Křížovou cestu instalovanou v katastru obce Šarovy (Pavla Kačírková, 2008). Rozmístění všech tří kaplí je plánováno tak, aby z každého objektu bylo vidět na další a Kaple III bude ukončením Křížové cesty.

V současné době realizovaná Kaple I U Salaše je tvořena jedním opískovaným 18mm plechem o rozměrech nadzemní části 6000 x 2000mm. Jedná se o linii spojující Zemi s nebem reagující na vliv větru.

.

.

24.7. 2010 Byla odvysílána reportáž o Kapli a Křížové cestě v pořadu KULTURA.CZ na ČT2.

KULTURA.CZ 24.7. 2010

Kaple II – dva plechy o šířce vnitřního prostoru 800mm je plánovaná U Lhoty. Oba plechy jsou ve spodní části propojeny a vytvářet „U“ . Spodní podestou se z objektu stává pro mě „architektura“. Dá se dovnitř vejít, pocítit jednak stísněnost, či úkryt.

Kaple III – jeden plech bude těsně navazovat na Křížovou cestu.

Kaple I. – Jeden plech- U Salaše

jeden plech – nadzemní rozměry – 6000x 2000 mm

opískovaný plech šířky 18 mm

14. 4. 2010 – zadání objednávky podle výkresu

19. 4. 2010 – výkopové práce

23. 4. 2010 osazení na místo

Kaple II. Dva plechy – U Lhoty (šířka vnitřního prostoru 800 mm)

Kaple III. Jeden plech – jako ukončení Křížové cesty.

LINIE, hliník, 12 m, tyče vzepřené mezi stropem a podlahou, instalace pro synagogu. Dotknutí se nedotkuntelného.
foto Taka Tuka

Kaple I je první realizovaná socha z předpokládaného záměru tří krajinných objektů (Kaple I, II, III) navazujících na Křížovou cestu instalovanou v katastru obce Šarovy (Pavla Kačírková, 2008). Rozmístění všech tří kaplí je plánováno tak, aby z každého objektu bylo vidět na další a Kaple III bude ukončením Křížové cesty.
V současné době realizovaná Kaple I U Salaše je tvořena jedním opískovaným 18mm plechem o rozměrech nadzemní části 6000 x 2000mm. Jedná se o linii spojující Zemi s nebem reagující na vliv větru.

[View with PicLens]